Deset minut jako v Mordoru
Když na začátku roku 2018 ve Smržicích poprvé spouštěli reflektory, které mají rostlinám nahrazovat nedostatek slunečního svitu v zimních měsících, způsobili poprask, na který místní dodnes nezapomněli. Odstínění, které má skleník zakrýt, totiž nefungovalo a výkonná světla vytvořila na obloze kužel, který bylo vidět na kilometry daleko.
„Tehdy jsme se všechno teprve učili. Poprvé jsme zapnuli světla a měly se zatáhnout stínovky, ale počítač, který jejich zatahování řídí, byl chytřejší než my. Stínovka se zatahovala příliš pomalu a my jsme to nemohli nijak zrychlit,” vzpomíná Lucie Martinová, která v té době na skleníku pracovala jako agronomka.
Fotografie záře vycházející ze skleníku se rozšířila na sociálních sítích rychlostí světla. Zanedlouho se kuriozita dostala i k novinářům a neštěstí bylo na světě. „Jednalo se jen o asi deset minut, než se dovřely, ale lidé byli rychlejší,” směje se.
Cena spoustu lidí odradí, chuť je ale přesvědčí o opaku
Jednoduché začátky neměla ani samotná rajčata. Zákazníkům totiž dlouho trvalo, než si cestu k Hranáčkovi našli. „První reakce byly hodně nedůvěřivé, protože okolí vidělo v první řadě drahý a umělý produkt. Umělý proto, že si lidé představovali, že je ten skleník založen na nějaké umělé, chemické úpravě. To není pravda. Dodnes naší technologii moc lidí nerozumí,” vysvětluje Martinová.
Rajčata ve Smržicích pěstují s pomocí hydroponie. To je technika, která z procesu pěstování úplně vynechává půdu a živiny rostlinám dopravuje skrze živný roztok. Rostliny a jejich prostředí jsou navíc monitorované řadou čidel a senzorů, díky kterým mají farmáři o rostlinách lepší přehled. Místo chemické ochrany pak používají biologickou – na škůdce vysílají jejich přirozené predátory.
„Lidé zpočátku směřovali spíše k trsovým rajčatům, protože viděli větvičku, která v nich budila pocit větší čerstvosti. Hranáček se sbírá po jednotlivých plodech, takže se vzhledově podobá rajčatům dováženým z Maroka nebo Španělska,” popisuje Martinová. Změna podle ní nastala, když lidé poprvé Hranáčka ochutnali. Ve srovnání s podobnými rajčaty, která k nám do Česka dovážíme, je totiž Hranáček mnohem sladší.
„Má vynikající chuť, které můžeme docílit právě a jen díky hydroponii,” podotýká. “Lidé se občas ptají, jestli si od nás můžou koupit osivo, že by si Hranáčka zasadili na zahradě. Na to odpovídám jediné – pokud chcete vypěstovat stejně dobrá rajčata, nezbyde vám než si pořídit i stejně dobrý skleník. Za přirozených venkovních podmínek to rajče nikdy nebude mít stejnou chuť jako ta naše,” vysvětluje Martinová s úsměvem.
Zkušenosti neměl nikdo, na startu jsme stáli společně
Od začátku provozu uplynuly už tři roky, během kterých se farma výrazně posunula. A pozadu nezůstala ani Lucie Martinová, která dnes na produkci dohlíží z nejvyšší pozice.
Vedoucí role v prostředí, které je historicky připisováno spíš mužům, se nezalekla. „Z mého pohledu jsou ženy o něco pečlivější, empatičtější a dokážou udržovat větší pořádek. Ve výsledku to ale není o pohlaví, jako spíš o povaze jednotlivých lidí,” tvrdí Martinová.
Zemědělství patří v českém i globálním měřítku k odvětvím, kde je zastoupení žen nejmenší. Podle Martinové se ale i tento obor postupně mění, a to i s přispěním moderních technologií. „Na sklenících je v dnešní době vidět vyrovnanost, možná i mírná převaha žen. Podle mě je to tím, že je to u nás něco úplně nového, takže se to všichni učíme od nuly,” vysvětluje. Sama se s hydroponií osobně setkala teprve až při práci ve Smržicích.
„Oficiálně je mým úkolem dohled nad chodem skleníku a práce s personálem, ale protože jsem bývalou agronomkou, nedá mi to a zasahuji i do této oblasti,” směje se Martinová. A přestože má k rostlinám blízko už od mala, víc než rostliny je pro ni důležitý kolektiv. „Pokud je zaškolený a spokojený personál, tak ta práce se vždycky dobře zvládne. Je pro mě nade vše důležité, aby se naši zaměstnanci v práci cítili dobře.”
Budoucnost zemědělství je v zapojení technologií
Vedle spokojenosti zaměstnanců má Martinová na starost ještě jednu důležitý úkol – rozvoj skleníku. A není divu, že při jeho popisu srší optimismem. „Díky hydroponii jsme schopní na malé ploše vyprodukovat velké objemy kvalitních potravin, což je přesně to, po čem bude v budoucnu poptávka,” myslí si Martinová. Hydroponické pěstování tak podle ní bude růst na oblibě v Česku i ve světě čím dál víc.
Ve Smržicích se zatím osvědčilo a úspěchy sklízí i u zákazníků. „Píší nám lidé třeba až z druhého konce republiky a chválí si naše rajčata. To mi dělá obrovskou radost. Právě díky skvělým reakcím lidí, kteří naše rajčata kupují, mě moje práce moc baví a naplňuje.”
