Matěj Pospiš pracuje jako hlavní agronom hydroponické farmy ve Velkých Němčicích, která patří do družstva Čerstvě utrženo. Když si při studiu přivydělával jako barman, mezi jeho oblíbené kratochvíle patřilo i experimentování s okurkovými limonádami, které rád doplňoval jeho oblíbeným ginem. Tehdy ještě netušil, že už za pár let bude řídit produkci na farmě, která má ambice stát se průkopníkem moderního pěstování okurek v České republice.
Matěji, ještě donedávna jste na farmě ve Velkých Němčicích pěstovali rajčata. Proč jste je vyměnili za okurky?
S tou myšlenkou jsme si pohrávali už delší dobu. Původní plán byl v letošní sezóně začít pěstovat okurky v neosvětlené části skleníku, která z celkových čtyř hektarů zabírá necelou třetinu. Do budoucna chceme vybudovat čistě okurkový skleník, takže jsme si chtěli produkci nejdřív vyzkoušet v menším. Při rozběhu nové rajčatové sezóny jsme ale zjistili, že některé rostliny vykazovaly nižší přírůstky, než jsme očekávali. Později vyšlo najevo, že byly napadené virovou infekcí. Z toho důvodu padlo rozhodnutí ukončit předčasně celou sezonu a přesedlat rovnou na okurky. Naše plány jsme tak uspíšili.
Jak se ta virová nákaza projevovala?
Později jsme zjistili, že se u podobných infekcí většinou zastaví růst, dojde k deformaci hlav rostliny a posléze i k deformaci plodu. Po všech provedených opatřeních pod dohledem ÚKZÚZ jsme se s celou záležitostí v krátké době vypořádali a mohli jsme tak přejít na pěstování okurek. Bohužel nejde o nic výjimečného, tento rajčatový virus likviduje skleníky po celé Evropě.
Proč výběr padl právě na okurky?
Trh českou okurku prakticky nemá. Byla to taková díra na trhu a my jsme si věřili, že ji dokážeme zaplnit. Naši holandští poradci nás od toho odrazovali, říkali, že pokud jsou rajčata střední škola farmaření, pak okurky jsou jako taková univerzita. Ta rostlina je rychlá, dynamická, opravdu náročná na obdělávání a musí se sbírat každý den. My jsme se i přes to všechno rozhodli, že to zkusíme.
Proč se v Česku neprodukuje víc okurek?
Podle mě je to právě z toho praktického hlediska. Skleníkaření v tom měřítku, v jakém ho známe dnes, je tady asi čtyři roky. Není tady dost lidí, kteří by měli zkušenosti s řízením tak velké produkce. Musíte mít skvělé dovednosti a proškolený personál, který funguje jako dobře seřízený stroj, protože bez toho se dostanete do obrovských potíží. Přerostou vám výhony, nebo třeba nestihnete odstranit přebytečná patra. Okurka dokáže narůst až o 50 gramů za den, takže tam stačí, abyste dva dny nestíhali, a už všude dochází k disbalanci, což způsobuje pokles produkce a vychýlení se od toho správného směru sezóny. Každá taková chyba stojí obrovské peníze.
Jak se vám na českém trhu daří?
Poptávka je obrovská a s našimi současnými kapacitami ji ani nejsme schopni pokrýt. Většina naší produkce momentálně míří do Kauflandu. Vedle toho prodáváme naše okurky taky skrze Rohlík a Scuk a v Krámcích Čerstvě utrženo v Brně a ve Slavkově u Brna.
Jste teď už na maximu kapacity produkce?
Zatím sklízíme měsíc, takže tu špičku teprve čekáme. Teď se nám podařilo posbírat 50 tisíc kusů za den, ale předpoklad je až 70 tisíc. Všechno to záleží na tom, jak se vyvine počasí, jak stíháme a jestli se nám podařilo nadprodukci posbírat v takové kvalitě, jakou chceme.
Rostliny pěstujete ve sklenících pomocí takzvané hydroponie. Jaké výhody má hydroponie oproti polnímu zemědělství?
Rozdíl mezi nimi je obrovský. Na jednom metru čtverečním jsme schopni vyprodukovat až 80-100 kilogramů zeleniny ročně, navíc při nižší spotřebě vody, a to v řádu desítek procent. Šetrnost k životnímu prostředí a efektivita produkce jsou budoucností zemědělství, bez toho se společnost neobejde. I proto vlastně dělám a dál chci dělat svoji práci. Vidím v tom úžasný potenciál pro všechny, kteří nemají možnost si sami vypěstovat zdravou, čerstvou zeleninu. Myslím si, že hydroponie v těchto ohledech poráží polní produkci ve velkém.
Jaké jsou naopak její nevýhody?
Je to daleko riskantnější. Vstupní investice do výstavby skleníku, jeho vybavení a energií jsou vysoké a většinu práce vykonávají lidé manuálně. Ve sklenících navíc pěstujeme monokulturně, takže nám může jakýkoliv škůdce nadělat opravdu velké problémy. Koneckonců jsme to zažili na vlastní kůži. Riziko, kterému se vystavujeme, je tedy vysoké, ale na druhou stranu tomu odpovídá i efektivita. Lidé občas mají pocit, že cena českého ovoce a zeleniny je přemrštěná, ale opravdu to tak není. Aby sezóna byla úspěšná, farmáři do ní musí investovat ohromné prostředky.
A co vy a okurky, jak je máte nejradši?
Já, jakožto bývalý barman, miluju okurky v drinku. Třeba takový Hendricks s okurkou, to je známá věc. (směje se) Bylo pro mě dost těžké se s rajčaty osobně rozloučit. Jako agronom jsem na nich začínal, takže to pro mě byla srdcová záležitost. Jsem ale rád, že mí kolegové na jiných farmách Čerstvě utrženo v pěstování našich skvělých rajčat pokračují. Koneckonců, okurky jsou taky super a třeba takový šopský salát… to je pecka.
